Jako MOTTO použiji jeden vtip z časopisu Československá fotografie ze 70.let, který si dodnes pamatuju: "Nejdřív jsem měl Flexaretu, pak Prakticu, Minoltu, Konicu, Hasselblada... Ale z žádný tý mašiny nemůžu vyrazit kloudnou fotku !"
Proměňte svá alba ve fotoknihu
Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku. Levně, rychle, jednoduše.
Fotky mizerný. Telefon, zataženo, déšť. Nebyl to plánovaný urbexácký výlet, ale velký překvapení, takže se musím podělit. Mauzoleum s vlastní kotelnou, to je unikát.
Kostel se hřbitovem plným negativní energie je též zvěčněn K.J.Erbenen v horrorové básní Svatební košile, a známý tváří umrlcovy milenky shlížející ze štítu kostela... více viz: https://www.moskyt.net/zlo-na-velhartickem-hrbitove
Knížecí hájovna Pustina postavená v klasicistním stylu a připomínající lovecký zámeček byla součástí stejnojmenné obce, zbořené a zaniklé po r.1945, tehdy ve vojenském prostoru. Přitom za 1.republiky sem jezdíval i Edvard Beneš a dělala se tu československá politika. Po r.1960 hájovnu dostal do užívání Dr.Kostrouch, pečující o marody v Hartmanicích a okolí, známý zde jako doktor na koni. Tím byla tehdy zachráněna před demolicí. Po doktorově smrti však začal krásný objekt rychle chátrat. V restituci byla hájovna navrácena jisté Čechoameričance, což na další chátrání nemělo pražádný vliv. Tristní stav vystihl jeden z turistů, kterého jsem tu potkal: „Tak vono to eště nespadlo ?“
Historie slavné liběňské hospody sahá až do 19 století. Zpíval v ní m.j. Karel Hašler, sama se dostala do písně ( jak tam padla facka na sále) a díky tomu následně byla místem pro slavná televizní setkání s dechovkou a Pepíkem Zímou. Pořad se vysílal čtvrt století. V zahradě hospody byl (dokonce údajně první pražský) autokemp s ubytováním v sudech, oblíbený i u klientely ze zahraničí. (O kempu jsem donedávna neměl tušení.)
Hospoda byla v soukromých rukou do r. 1960 a po roce 1989 se do nich opět vrátila. Zavřena pro ztrátovost byla v r.2011. O rok později provedl nový nájemce rekonstrukci s vůlí zachovat hudební tradici místa. Záměr ale moc nevyšel. Poslední a neúspěšný pokus o otevření (spojený s přechodem z Budvaru ke Starouši, a patrný i z mých fotek) je snad z r. 2014. Nyní se osud VlachOFFky se zdá být zpečetěn :-(
Máte doma tři vohořelý vzducholodě a nevíte co s nima? Zapíchněte je na kopci u Černýho mostu, nahoře spojte obručí, přidejte schodište z Hornbachu ("já já jipi jipi jéééé") a máte rozhlednu. Dejte jí nějaký pěkný jméno ("Bobo, nechal by sis mě vytetovat přes prsa?") a podívat se pak můžete... třeba na Žižkov!
Zámek byl v areálu poplužního dvora postaven v r.1755 za panství Tereziánského ústavu šlechtičen. Poměrně často měnil majitele, tím posledním byl v letech 1892 až 1945 rod Wischatů. Po vyvlastnění jej v 2. pol. 20 stol. používalo coby skladiště JZD Dlouhá Lhota. Od roku 2008 se restituenti pokouší o resuscitaci. Zámek je národní kulturní památkou.
Ojedinělá technická památka Prahy 4. Pozdně secesní průmyslový areál v pražské čtvrti Braník, při pravém břehu Vltavy. Branické ledárny pocházejí z let 1909 - 1911, jejich nezaměnitelnou podobu jim vtiskl architekt Josef Kovařovič. Pro jejich výstavbu bylo vybráno jedno z nejstudenějších míst vltavského břehu. Dominantní budovou celého průmyslového areálu je vlastní lednice, jejíž exteriér je charakteristický vyváženým secesním dekorem. V jeho severní části se nachází vila, kde sídlila správa ledáren. Led zde byl uskladňován po celý rok. Pomocí nákladních povozů tažených koňmi byl následně distribuován do jednotlivých hospod v Praze a okolí. Provoz ledáren byl zastaven v roce 1954 v souvislosti s výstavbou Vltavské vodní kaskády, díky níž již Vltava téměř vůbec nezamrzá. Branické ledárny jsou od roku 1964 chráněnou stavební památkou. Soukromý vlastník zde chtěl v roce 2010 postavit byty, kanceláře a hotel, záměr však nerealizoval a ledárny chátrají dál. (zdroj: prazdnedomy.cz)
Komentáře